Omalovánky Tasmánský ďábel

Tasmánský ďábel, známý také jako Tasmaňský ďábel, je blízkým přítelem čeledi Dyjankovitů, kteří jsou endemitem Tasmana Ostrova v Austrálii.

Tasmaňský ďábel má charakteristickou černou srst a také hlasitý a výrazný křik, díky kterému si ho lidé oblíbili. Jsou to malá zvířata, ale jsou velmi silná a žravá, což z nich dělá vynikající predátory.

Tasmánským čertům bohužel hrozí vyhynutí kvůli záhadnému rakovinovému onemocnění zvanému rakovina úst tasmánského čerta, které výrazně snížilo jejich populaci. Toto onemocnění je jednou z nejvážnějších hrozeb pro tato zvířata.

  1. Jediný zástupce rodu: Tasmaňský ďábel (Sarcophilus harrisii) je jediným zástupcem čeledi dyjankovitých (Dasyuridae) na ostrově Tasmánii.
  2. Charakteristický vzhled: Tasmaňský ďábel je středně velký dravec s robustním tělem, černou srstí a charakteristickým bílým znamením na hrudi. Má také výrazné bílé skvrny kolem očí a uší.
  3. Hlasitý řev: Tasmaňský ďábel je známý svým hlasitým a děsivým řevem, který je slyšet zejména v noci. Tento zvuk mu vynesl přezdívku „ďábel”.
  4. Zvíře mrchožravé: Tasmaňský ďábel je mrchožravec a živí se mrtvými zvířaty, která najde na své cestě. Dokáže pozřít celé mrtvoly, včetně kostí.
  5. Silné čelisti: Tasmaňský ďábel má jedny z nejsilnějších čelistí mezi savci. Jeho čelisti jsou tak mocné, že dokáže rozlousknout kosti a chrupavky zvířat, která pozře.
  6. Hrozba pro populaci: Tasmaňský ďábel je ohrožený vyhynutím hlavně kvůli tajemnému rakovinovému onemocnění čelistí, které výrazně snížilo jeho populaci. Toto onemocnění patří mezi největší hrozby pro tyto živočichy.
  7. Noční aktivita: Tasmaňský ďábel je nočním zvířetem, což znamená, že většina jeho aktivity probíhá po setmění.
  8. Kulturní význam: Tasmaňský ďábel je důležitým symbolem Tasmánie a často se objevuje v místní kultuře a folklóru. Je také zobrazován na mnoha poštovních známkách a jiných propagačních materiálech souvisejících s Tasmánií.
  9. Obnova populace: V posledních letech byly podniknuty snahy o ochranu Tasmaňského ďábla a obnovu jeho populace. Existují speciální programy chovu a ochrany, které mají za cíl bojovat proti rakovině čelistí.
  10. Zvířecí chování: Navzdory svému děsivému vzhledu a řevům je Tasmaňský ďábel relativně teritoriálním a neagresivním zvířetem vůči lidem. Ve skutečnosti jsou známy svou plachostí vůči cizím lidem.